Budete se divit, ale důležitý človíček pro mě byla v té době uklizečka. Během dne u mě strávila hodně času. Měla jsem si z kým popovídat a taky se hlavně i vypovídat. Bylo to pro mě takové odreagování. Mluvili jsme o všem možném. Chvíli si člověk přišel normální. Na 6. patře byla v tu dobu Marcelka a na 7. patře Lenička. Zrovna teď v úterý jsem na chodbě zastavila Leničku. Vůbec mě nepoznala. Nějak si pořád neuvědomuji, že jsem v té době jsem měla o 20 kilo víc a hlavně jsem byla bez vlasů, takže prostě jiná :-). Není se čemu divit, že mě nepoznala.
Dvakrát denně utřela komplet všechno co bylo v té místnosti. Když píšu všechno, tak všechno i zásuvky. Když jsem během dne chodila na chodbu na procházky, tak mi na pokoji vždycky zapnuli takové modré světýlko. Je to něco asi jako dezinfekce, prostě to ničilo bacili. Toto světlo se vždycky po dvaceti minutách vypnulo samo. Takže moje procházka trvala vždy dvacet minut. Kolikrát už se mi chodit nechtělo, ale takhle mě to alespoň donutilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat