Byl zrovna pátek, když mě vezli zpátky. Ráno už jsem byla hezky zabalená, nachystaná a po snídani. Přijela sanitka, já se rozloučila a zase jsme frčeli do Žamberka. Když jsme zaparkovali v Alberťáku u Maliňáku, tak už jsem vyděla sestřičku. Řidič mi otevřel dveře a sestřička na mě koukala jak na zjevení. "To si snad dělaj srandu!!!!" vyhrkla ze sebe. Já se jen smála :-)))))). Problematickej pacient se jim vrátil :-) . Hnedka jsem šla hledat doktora, abych se ho zeptala jestli mě pustí na víkend domů. Měla jsem štěstí. Narazila jsem na něj na chodbě a bylo vidět, že z toho taky nemá radost, že mě má zpátky. Zeptala jsem se ho, jestli mě pustí na víkend domů. Chvilku přemýšlel a pak řekl: "Já si Vás příjmu a pak si příďte pro prášky na víkend a jeďte si domů!" Ani nevíte, jak moc šťastná jsem byla. Konečně budu zase doma a pomuchlám si Toma. Konečně uvidím, jak se převaluje ze zad na bříško. Když už jsem o to teda přišla :-( . Okamžitě jsem volala Jirkovi, že mě pustí a že tak za hodinu si pro mě můžou přijet.
Doktor si mě příjmul a od sestřičky jsem nafasovala léky. Vrátit jsem se měla v pondělí na vizitu. Byla jsem tak natěšená. Je pravda, že pokaždý když doma delší dobu nejsem, tak že je tam pak pořádnej čurbes. No chlap sám doma s dítětem :-) , to ani nemusím dál komentovat :-) . Takže jsem věděla, že to bude i pracovní. Ale já se na to uklízení těšila. Těšila jsem se i na vaření. No prostě radost ze života :-).
