Dojíždění

Dojíždění 2x týdně bylo náročné. Pro mě ani ne, ale pro Jirku ano. Dělal na dvě směny a vždycky když měl ranní, si musel vzít odpolední. Do Hradce to máme hodinu cesty. Pak chvilku trvalo, než jsme se dozvěděli výsledky krve. Docent Žák mě ale posílal na odběr z krve. Ten byl na počkání, takže jsem měla oproti ostatním tuhle výhodu. Podle výsledků se rozhodlo, jestli můžu jet domů a nebo si počkat na destičky nebo krev. Když jsem dostávala destičky, tak to nebylo na dlouho. Museli je kvůli mě upravit a pak mi vykapávali asi 20 až 30 minut. Horší to bylo ale s krví. Nejprve mi museli vzít zkumavku krve, na nějaké křížení. Prý z té mé skupiny, vybírají ještě tu,co mi je nejblíž. Pak zase to upravení. To všechno trvalo asi tak hodinu a teprve potom mi to mohli pustit žilou :-). No a krvička tekla další hodinu. Nikdy jsem nechodila po doktorech a tak mi to tam přišlo nekonečné. Všichni tam ale na mě byli moc hodný.

diagnoza

Byl to hrozně dlouhý týden. Paní doktorka Štěpánková mi říkala, že už by to po týdnu v pondělí mělo být. Pamatuji si, že jsem z neděle na pondělí nemohla vůbec spát. Nemohla jsem se dočkat vizity. Pak ale přišlo velké zklamání. Výsledky ještě nejsou. Takže další den čekání a další probdělá noc. Druhý den už mi paní doktorka oznámila diagnozu: "APLASTICKÁ ANÉMIE" neboli útlum kostní dřeně. Moje těhotenství se do toho jen náhodou připletlo. A díky tomu malému drobečkovi se na to přišlo. Nevím jak bych jinak poznala, že mi něco je. Pro mě to znamenalo hlavně to, že už se po měsíci dostanu domů. Ten den byla velká vizita, kde jsem se dozvěděla, že mě v pátek pustí domů. Podmínkou ale bylo to, že budu muset 2x týdně do Hradce na krev. A pokud by mi něco chybělo, tak mi to musí dodat. Destičky a červené krvinky. Už tehdy mě seznámili přibližně s tím, co se bude dít po porodu. A poprvé už v té době padly slova: "transplantace kostní dřeně" Byl to pan doktor Belada, kdo to řekl poprvé.