Doma jsem se nešetřila. I když jsem měla. Jenže pak na konci června mě pomalu začali bolet zase kyčle. Objednala jsem se na ortopedii do Hradce, aby na mě koukli. No a aby mi vytáhli vodu z kyčlí. Protože mi bylo jasný, že tam bude.
Na ortopedii v Hradci je to na dlouhé čekání. Asi tak na tři hodiny, ale vydržela jsem. Zase to bylo takový, že na mě doktor kouknul a poslal mě na RTG. Když jsem přišla zpátky s rentgenem, tak zjistil, že musím ještě na ultrazvuk. Byla jsem děsně dožraná. "Proč mě tam nemohl poslat zrovna." říkala jsem si. Jenže pak jsem se dozvěděla, že oni nejdřív dělají RTG a když je dobrej, tak potom posílají na ultrazvuk.
Na ultrazvuku mi označili křížkama body, kde ta voda je a zase jsem šla zpátky. Zase chvilka čekání a šup na to :-) .Už jsem se ani nebála. Věděla jsem, co to obnáší. A hlavně jsem věděla, že mi to pomůže. Jenže bylo překvapení. Doktor vytávnul krvavý výpotek (vodu). Seděl za tím stolem a pomalu ze sebe vykoktával, že musím být v klidu a abych šla na infekční, že tam mi řeknou co dál. Pochopila jsem, že mě zase chtějí nechat ve špitále. Okamžitě jsem se rozbrečela. "Včera mě propustili z Albertina a zase mám ležet tady?" vykoktala jsem ze sebe. Bylo vidět, že nic víc mi k tomu neřekne. Dal mi zprávu a řekl, že na mě už čekají.
S brekem jsem šla na infekční. Hnedka v přízemí jsem se nahlásila, že o mě mají vědět. Potkala jsem sanitářku, která si mě pamatovala a uklidňovala mě, že to bude dobrý. I pana doktora Prášila jsem potkala a ten se taky divil, co tu zase dělám. Říkal mi, že si mě tam určitě nenechají. Převzal si mě nějaký jiný doktor a volal na ortopedii a ptal se, proč mě k nim poslal. Takže jsme zjistili, že se pan ortoped zmýlil a poslal mě místo na hematologii a infekční. Takže další telefonát na hematologii docentu Žákovi. Ten řekl, že pokud vypadám normálně a bez problémů, tak ať jedu domů. Není prý důvod, proč zůstávat. Ani si neumíte představit tu radost. Okamžitě jsem z infekčního zmizela :-) . Honem za Jirkou a Tomem a hurá domůůůů.
