6.června až 6. července 2008

Domů jsem jezdila na víkendy a někdy i na prodloužené víkendy. Bylo to fajn. Doma jsem jim uklidila, vyprala a něco uvařila a zase jsem si šla odpočinout do Alberťáku. Normálně jsem si zašla i na procházku. Když mě ve vesnici lidi potkali a zjistili, co mi je, tak se mě vůbec nebáli. Dodnes si moc vážím toho, jak se tu ke mě místní lidé zachovali. Bylo to fajn. A ještě pořád je :-) . Jen jeden jedinej Jirkův kamarád s rodinou se mě báli :-) . Jeli jsme totiž na grilovačku ke kamárádům vedle ve vesnici a bylo tam spousta dalších lidí. No a jeden z kamarádů říkal, že prý nepřijedou, protože mám TBC :-) . Chápu, že měli tříměsíční miminko, ale měli si o tom něco zjistit. No naštěstí jsem taková povaha, že jsem se tomu jen pozasmála :-) . No ale nakonec teda přijeli. Jen jsem je ale pozdravila a nešla k nim. To aby neměli strach :-) .

Jinak celý ten měsíc byl tak nějak stejný. Nic se nezhoršovalo, takže dobrý. Mrzelo mě, že jsem nemohla dělat nic na zahradě. Měli jsme zakázanou hlínu, že tam je moc bacilů. Takže záhonky co jsem si doma udělala, než jsem otěhotněla, mi pomalu zarůstali.
Z Albertina mě propustili na začátku července. Mohli mě propustit dřív, ale pan doktor chtěl mít svoje výsledky a ne výsledky z Hradce. Ale spíš si myslím, že šlo o to, aby jim tam někdo ležel. A aby to měli placený. Dostala jsem instrukce, že ještě měsíc musím brát všechny předepsané prášky a pak jich bude už míň. No a co ještě zůstává, tak kontroly po dobu tří let. I s rodinou.