Měla jsem pokoj číslo pět. Byla výhoda, že jsem vždycky viděla kdo přišel na patro. Které sestřičky a lékaři mají službu, jestli už bude brzy vizita. No super.Celý den jsem měla neustále puštěnou televizi. A abych měla přítmý, tak jsem měla i přes den zatáhlé žaluzie. Sestřičkám se to samozřejmě nelíbilo. Já byla ale spokojená.
Pomalu se vraceli bolesti konečníku. Nemohla jsem ležet na zádech a na boku mi to taky mnoho nešlo, tam mě zase táhla ta jizva po císaři. Vstávání z postele mi trvalo vždycky několik minut. Většinu času jsem jen ležela. Z postele jsem vylézala opravdu jen tehdy, když to bylo nezbytně nutné. Bolest jsem se snažila vydržet co nejdéle, abych tak často nedostávala injekce na bolest. Ale bolesti nepřestávali. Teprve až v sobotu večer jsem se šla se sestřičkou projít na chodbu. Připadala jsem si, jako když mám v břiše kamení. Chodila jsem shrbená, prostě mi nešlo se narovnat.
Jak už jsem psala, rozhodla jsem se odstříkávat mléko. Dostávala jsem ručníky, abych odstříkávala do nich. Byla to fuška odstříkávat ručně každý tři hodiny. Jakmile jsem ale neodstříkala včas, tak jsem měla mokrou noční košili.
Žádné komentáře:
Okomentovat