Na pokoji jsem měla puštěnou televizi. Snažila jsem se na ní koukat, ale nešlo to se soustředit. Ležela jsem na kraji postele a pořád jsem drtila noční stolek. Když už bylo kolem osmé, tak jsem donutila doktora, aby přišel chirurg. Už jsem nemohla dál. Chtěla jsem, aby vyndali tu drenáž. Chirurg mohl přijít až za hodinu. Ručičku na hodinách jsem neustále sledovala. Přišel o půl hodiny dýl. Prosila jsem ho, že už to sbolestí nevydržím. Zklamání ale bylo když řekl: "Drenáž tam musí zůstat 24 hodin, jinak by zákrok neměl smysl." Asi si umíte představit mojí reakci. Zoufalství a slzy v očích. Brečet jsem ani nemohla. protože by bolesti byli ještě větší.
Hematolog opět volal na gynekologii. Volali tam vždycky, když chtěli vědět co mi dát na bolesti. Konečně sestřička donesla něco na bolest. Problém byl ale v tom, že se to jen asi tak na dvě hodiny uklidnilo. Usnula jsem na tu chvíli. Probudila mě ale zase bolest. Po těch dvou hodinách stačil sebemenší pohyb a bolest se rozjela na novo. To jsem ale věděla, že musím vydržet do další dávky.
Nemohla jsem se dočkat až příjde chirurg a vyndá mi tu drenáž. Dočkala jsem se! Byl to ale asi můj nejdelší den v životě. Nikdy jsem na nic tak nečekala, jako v téhle chvíli na chirurga. Taky jsem zapoměla napsat, že při zákroku mi chirurg konečník vytahal až tak moc, že mi z něj tekla krev. Takže mi ho nejspíš natrhl ještě o chloupek víc. Později jsem se dozvěděla, že trhlinka byla 2 centimetry dlouhá. Po vyndání drenáže se mi nepatrně ulevilo. Ale stejně nic moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat