Prvních 14 dnů po porodu bylo asi nejhorší. Vím, že v této době jsem ani nikoho nechtěla vidět, jenom Jirku. Bolest jsem se snažila vydržet co nejdéle. Jenže sem se bez injekcí neobešla. Druhý víkend po porodu se paní doktorka rozhodla, že mi dají pumpu a do ní něco na bolest. Když je to takhle udělaný, tak do těla jde neustále něco proti bolesti. Buď se přidá na bolest, nebo ubere. Je to v mililitrech na hodinu. Každopádně pro mě fajn věc. Nejprve mi myslím dali Tramal, jenže ten asi za hodinu museli vyměnit za Sufentanol. Tramal jsou slabší opiáty a ty už mi nezabíraly. Takže jsem musela jet ve velkém :-).
Jako první za mnou přijel tety přítel, když nepočítám Jirku. Ležela jsem na boku a koukala jsem na něj přes to sklo. Hlavu jsem měla položenou na polštáři. Byla jsem na dně, tak jsem se rozbrečela. "Takhle jsem si nepředstavovala, že to tak bude. " snažil se mě uklidnit. Bylo na něm ale vidět, že ho to trápí, to jak mě tam vidí. To bylo ale jen jednou jedinkrát co jsem před návštěvou brečela.
Žádné komentáře:
Okomentovat