Skafandr a plastové nádobí :-)

Seděla jsem na posteli a čekala co se bude dít. Slyšela jsem, že za dveřmi něco šustí. Dveře se otevřeli a já se zděsila. Sestřička přišla. " O teď k Vám každý bude chodit takhle, je to nařízené." Jediné co na sestřičce bylo vidět, byly oči. Zelený plášť zavázaný kolem pasu. Na rukách gumové rukavice přetažené přes ten plášť, na hlavě zelenou čapku, přes nos a pusu neprodyšnou ústenku a na nohách taky speciální boty, ve kterých se chodilo jen ke mě. Byla to najednou hrozná změna. V Žamberku jsme si mohli vesele chodit kam jsme chtěli a tady ke mě choděj skoro ve skafandru, aby něco nechytli. Se sestřičkou jsme sepisovali různé papíry. Jak se cítíte? Jestli mi pomáhá rodina? Pamatuju si, že tam byla otázka, při které jsem odpověděla, že se cítím hrozně a mám deprese. Sice jsem se tomu zasmála, ale když je člověk takhle sám, tak moc přemýšlí a to není dobrý.
Po chvilce sestřička odešla a přišla sanitářka s jídlem. Další šok. Plastové nádobí i příbory. To co jsem nesnědla, se vyhodilo celé do barelu v koupelně. Sanitářku jsem poznala jen podle toho, že měla žlutý plášť.