Dojedla jsem a přišel pan doktor Prášil. Nikdy na něj nezapomenu. Hrozně z něj sršil optimismus a dobrá nálada. A to jsem v tu chvíli potřebovala. Klasicky mě přijmul. Poslech srdce, plíce. Kouknul do krku, poklepal záda, prohmatal bříško a kouknul jestli nemám nateklé nohy. Prostě taková ta klasika :-) . Řekl mi, že za mnou příjde doktor z plicního. TBC totiž je plicní, ale plicaři s tím nechtějí mít raději nic společného, tak to posílají na infekční :-) . Taky se mě ptal, jestli jim odkašlu do zkumavky. "To musíte natáhnout až z paty." Povídal mi. No zasmáli jsme se :-) . "Jenže já to neumím." odpověděla jsem na to. Jenže mi nedal pokoj, vysvětlil mi, že to zítra vyřešíme a že mi pomůžou. :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat