Nějaké čísla o TBC

Těšila jsem se hrozně na pondělí. Konečně měl přijít doktor, který mě bude mít na starost. "Konečně se něco dozvím!" říkala jsem si. Je pravda, že základní informace o TBC jsem si přečetla na pokoji. Měli jsme tam tři papíry, kde se psalo co je to TBC a kolik lidí jí má ročně. To byla věc, která mě překvapila. Ročně onemocní TBC asi 1000 lidí. Z toho 85% je plicní forma. A myslím, že psali, že pouze 15% je infekční. Nevěděla jsem, že je ta nemoc takhle častá. Ale prostě se o ní akorát nemluví. Taky jsem zjistila, že TBC se nedá chytnout v autobuse, ve vlaku, a tak. Tuberkulózní bacily prý ve vzduchu přežijí asi jen 1-2 minuty. Proto se lékař ptal, jestli jí měl někdo v rodině. Chytla jsem to tedy od někoho, kdo mi byl blízký.

Lékař v pondělí přišel. Opřel se o čelo postele a řekl: "Kde Vy jste k tomu přišla? Takhle mladá." Sestřička se mu snažila něco vysvětlit. "Prostuduju si její kartu." řekl a odešli. Takže jsem se zase nic nedozvěděla. To pondělí jsem ho ještě naháněla, jestli mluvil s mým hematologem. A kdy mě teda převězou do HK. Marně :-( . Byla jsem z toho úplně psychicky na dně. Nic mi neřekl, prášky jsem musela pořád papat. A na tu reakci jsem dostala další prášek. Měla jsem strach. Na sestřičkách bylo vidět, že nevědí co se mnou. A lékař byl takový, že si to musel všechno vyřešit sám. Strašně chytrej. Neměla jsem ho v lásce a nemám. Příjde mi jako frajírek a arogantní. A to, že nás bere jen jako kus a né lidi. A pak se mi to i potvrdilo. Je zároveň i jako obvodní lékař a ještě lékař nazácchrance. Takže si myslím, že hrne prachy.