Doma jsem občas chodila o berlích, ale jen když mě nohy boleli a nebo do města. Pamatuju si, že jsem šla jednou takhle k obvoďákovi. Tam jsme byli dohodlí, že mě vezmou přednostně, abych něco nechytla. Když jsem ale odcházela od doktora, tak sestřička říkala jednomu pánovi, že pak půjde na řadu. On se na mě kouknul a řekl: " Když mě tady pořád někdo předbíhá!" Dělala jsem jakoby nic. Neměla jsem slov. Neřeknu, kdybych neměla ty berle, tak vypadám jako zdravej člověk, ale takhle? Naštěstí mě potěšila sestřička. Slyšela jsem, jak mu řekla: " Paní je těžce nemocná!!! A vůbec bych Vám to nepřála!!!!" Nikdy přeci ten druhý nemůže vědět, co tomu dotyčnému je. Ale lidi jsou různí.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat