První noc se mi dobře nespalo. Pořád jsem přemýšlela nad tím co bude. A kdy už bude všemu konec a zase budu žít normálně. Musím přiznat, že chvílema jsem byla i lítostivá.
Věděla jsem, že o víkendu se nikde nic neděje. To už jsem měla vypozorované ze špitálů :-) . Potěšila mě ale jedna kamarádka, která má o pět měsíců starší holčičku než je náš Tom. Nebála se a přijela s Gabčou i s manželem na návštěvu. Byla jedna z mála, co věděli, že je i jiná tuberkulóza než na plicích a že takové nejsou nejspíš ani infekční. Opravdu mě to zahřálo na srdíčku. Za to můj Jirka když za mnou přijel, tak jen na chvilku. Tomáška měl v sedačce a já na něj mohla koukat jen přes sklo. Bylo to hrozný. Ale díky tomu jsem zjistila, že už Tomáška miluju a to maximálně. Můj malej andílek s rohama :-) a životabudič.
Co týká léčby, tak je to jen o tom, aby člověk poctivě jedl ty jejich léky. Jen na tuberu jich myslím bylo 12-15. Ale kdyby se to alespoň dalo polikat. Všechny byly takové velliké, něco jako paralen. A taky hrozně hořké, fuj, fuj, fuj. K snídani a obědu jsem to zvládla, ale problém načal večer. Po večeři a lécích jsem šla na pokoj. Po chvilce jsem se začala škrábat na nose, pak tváři a čele. Cítila jsem hroznou horkost v obličeji a pak to šlo postupně po těle. Šla jsem do sesterny, že mám asi reakci. Ukázala jsem jim i záda. Tam jsem měla vyrážku. Nahlásila to lékaři, ale než přišel, tak bylo po všem :-). Tohle se stalo v sobotu a v neděli se to opakovalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat