Bylo úterý 27.5.2008 a já netrpělivě čekala na vizitu. " Konečně se dozvím kdy pojedu do Hradce." říkala jsem si. Jenže nikdo se mnou o Hradci nemluvil. A ani mi o tom nic nechtěli říct. Po telefonu jsem mluvila s kamaádkou, která ten den zrovna byla v Hradci na kontrole u Docenta Žáka. Poprosila jsem jí, aby mu vzkázala, že je to tu hrozný. Můj vzkaz vyřídila a já ve středu jela do Hradce. Moc jsem se tam těšila. Jistota toho, že jsem v dobrých rukách.
Jirkovi jsem ještě nakázala co mi má všechno z domova přivézt. Pamatuji si, že tu noc jsem nomohla ani spát. Mooooc jsem se těšila. Ráno jsem se rozloučila s lidičkama, co jsem tam poznala. Věkově byli mezi 70-90 lety. Cítila jsem se mezi nima ale dobře. A myslím, že oni se mnou taky. Nemuseli se cítit tak nemocní. Jedna paní už tam mluvila o tom, že určitě umře. Hrozně jí to vzalo, že má TBC. Tu jsem nerada opouštěla.
Dopoledne pro mě přijela sanitka. Bylo myslím okolo půl desáté. Jel příjemný řidič, takže bezva. Akorát jsem musela sedět vzadu.
Jirkovi jsem ještě nakázala co mi má všechno z domova přivézt. Pamatuji si, že tu noc jsem nomohla ani spát. Mooooc jsem se těšila. Ráno jsem se rozloučila s lidičkama, co jsem tam poznala. Věkově byli mezi 70-90 lety. Cítila jsem se mezi nima ale dobře. A myslím, že oni se mnou taky. Nemuseli se cítit tak nemocní. Jedna paní už tam mluvila o tom, že určitě umře. Hrozně jí to vzalo, že má TBC. Tu jsem nerada opouštěla.
Dopoledne pro mě přijela sanitka. Bylo myslím okolo půl desáté. Jel příjemný řidič, takže bezva. Akorát jsem musela sedět vzadu.
Žádné komentáře:
Okomentovat