Ze začátku když jsem byla na opiátech, tak mi sestřičky říkali, že by bylo dobře co nejdřív je vysadit. V duchu jsem se tomu smála. "Přeci ze mě za takovou chvilku nemůže být feťák." říkala jsem si. Ale měli pravdu. Jednou už mi je vysadili, ale odpoledne mě začal ten konečník zase hodně bolet a proto mi je vrátili. Teď už vím, že jsem to měla raději vydržet. Asi tak 14 dní na to, mi je během dvou dnů vysadili. Jedno ráno už mi šlo do žíly jen 0,3ml/hod, a tak jsem sestřičce řekla, aby to už vypnula. Ten den, přijel na návštěvu Jirka. Bolest sice byla cítit, ale dalo se to vydržet. Povídali jsme si s Jirkou a tak jsem na to tolik nemyslela. Jenže odešel a ono to začalo. Deprese jako hrom. Brečela jsem a brečela. Sestřička mi šla dát antibiotika a když mě viděla, tak řekla: "Tak koukám, že to na Vás už dopadlo." Poprosila jsem jí, aby mi dala něco na uklidnění. Brečela jsem snad hodinu, ale pomohlo mi to. A bolesti, ty byly taky. Tělo chtělo várku opiátů, a tak pro to dělalo všechno. Večer jsem dostala prášek na spaní, abych usnula. Ale oni na mě nějak nepůsobí :-). Spala jsem tvrdě jen asi 3 až 4 hodiny, a pak už jsem zase byla vzhůru.
Ten první den po vysazení opiátů byl fakt hrozný. Dokud jsem si to nezažila, tak bych nevěřila tomu, že se člověk může stát tak brzy závyslím. A odvykačka taky hrůza. Každopádně už chápu, proč to feťáci mají tak těžké přestat s drogami.
Žádné komentáře:
Okomentovat