Po porodu jsem si říkala, že do konce říjne budu doma, pak do konce listopadu a potom jsem myslela do Vánoc. Když už ale Vánoce byly tady, tak mi to vůbec nevadilo. Ani mi to nepřišlo, že jsou Vánoce. Podzim jsem viděla jen z okna, natož aby byly Vánoce. Sestřičky už na první adventní neděli ozdobili stromeček na chodbu. To byla asi jediná věc, která tam byla Vánoční.
Ještě před Vánocemi a mají transplantací jsme se stěhovali na sedmé patro. Šesté patro se malovalo a důkladně gruntovalo. Musela jsem si pěkně všechno zabalit, aby jsme mohli vyrazit. Když jsme byli na chodbě, tak to pro mě byla krása. Pro mě to byl krásný čerství vzduch, i když úplně čerství nebyl :-). Na sedmém patře jsem ale dostala pokoj číslo tři. Veliký pokoj a malé návštěvní okno u kterého si návštěva nemohla ani pořádně sednout.
Žádné komentáře:
Okomentovat