Co se týkalo jídla, tak to pro mě byl problém. Hrozná nechuť k jídlu se samozřejmě dostavila, ale to už při té první léčbě. Jakmile sem viděla jídlo, tak už se mi zvedal žaludek. Sestřičky museli kontrolovat všechno, co jsme snědli a zapisovali to. Pak za mnou chodila paní na stravování a jídlo jsem si mohla vybírat. Nejradši jsem měla dušenou zeleninu s bramborem nebo kaší. Mléčnou rýži jsem měla ráda a teplé večeře. Jinak je to tam pořád Lučina, Lučina a zase Lučina. Teď už nemůžu Lučinu ani cítit. Kamarádky na to mají stejný názor :-).
Ale i při výběru jídla jsem jednu dobu musela dávat pozor. Jednoho dne jsem k snídani jedla rohlík a kousek toho drobku se mi zapíchlo do dásna. Půl hodiny jsem musela stát nad umyvadlem a pořád jsem plivala krev. Sestřičky mi okamžitě píchli do žíly něco proti krvácení a ještě ten den jsem dostala i destičky.
Do jídle jsem se hodně nutila. Kolikrát jsem přemýšlela nad tím, že budu raději na výživě. Nakonec jsem to ale vydržela. Sestřička mi totiž vysvětlila, že z výživy začít normálně jíst, je hrozně těžké.
Žádné komentáře:
Okomentovat