Pan doktor Šimkovič mi říkal, že na bolest mi může dát jen Paralen. Odkývala jsem mu to, věděla jsem, že kvůli miminku to nejde. Takhle jsem se tam vrátila 22.9.2007. Teprve tehdy jsem zjistila, že když mi chybí bílé krvinky, tak mám větší bolesti. Horší ale je, že se pak všechno hojí hrozně pomalu. Sice mě na to chirurg upozorňoval, ale nemyslela jsem že to bude skoro půl roku.
Na bolesti jsem si stěžovala čím dál tím víc. Zkoušeli jsme různé mastičky a čípky, ale nic z toho mi nepomáhalo. Pak už jsem neměla jen Paralen proti bolesti. Postupně mi dávali něco silnějšího. 28.9. jsem to už nemohla vydržet. Byly tři hodiny ráno a donutila jsem sestřičku, aby zavolala lékaře. Přišla paní doktorka Zavřelová. Natáhla si rukavici a chtěla se kouknout. Ale pokaždé jsem cukla. Na to řekla: "To bude anální fisura.". To znamená natržený konečník. Je pravda, že jít na záchod, byl pro mě horor. Ze záchodu jsem vstávala klidně pět minut, jak to bolelo.
Jelikož to byl pátek a byl svátek, tak jsem věděla, že ten víkend musím přetrpět. Opět mi dali něco silnějšího na bolesti. V pondělí za mnou přišel chirurg. Byl ze mě nešťastný. Ještě se mě ani nedotkl a já brečela. Snažil se mi vysvětlit, že mě potřebuje vyšetřit. Nakonec jsem to vydržela, ale zařvala jsem tam pořádně. Rozhodli se teda pro zákrok v celkové krátké narkóze.
Žádné komentáře:
Okomentovat