Dojeli jsme v pořádku. Jirka mě musel držet, abych vůbec došla na ambulanci. Nebyli jsme tam sami. Nějaký kluk si nasadil prstýnek a nemohl ho sundat. Prst už měl hezky napuchlý a bolelo ho to. Nejspíš ho museli sundat nějakou bruskou. Čekání v bolestech bylo nekonečné. Shrbená jsem s bekem chodila po chodbě sem a tam. Otevřeli se dveře. Tak jsem slušně pozdravila. Ale odezva žádná. Ani na nás nekouknul. Bylo vidět, že je rozespalý. A hlavně sem ho vyloženě obtěžovala.
Vysvětlila jsem mu, že mám hrozné bolesti konečníku. Na kolena jsem si klekla na lůžko a vystrčila svojí prdýlku :-). Neříkal mi, co bude dělat. Kdyby jo, tak bych se zrovna sebrala a odešla! Začal mi ten hemoroid zastrkávat dovnitř. Ale to byla tak neskutečná bolest, že jsem vždycky cukla a spadla i na bříško. Člověk si v té chvíli ani neuvědomoval, že v sobě nosí ještě někoho. Když už jsem slézala z lehátka, tak mi sestřička říkala: Ono stačí, aby se tam ten hemoroid zastrčil zpět a bolesti už nejsou takové." Jenže už v té chvíli jsem cítila, jak vylézá ven. Neměla jsem totiž hemeroidy vnitřní, ale jeden vnější. Kdybych mohla, tak bych byla pořádně sprostá!!!!!!!! Zeptala jsem se tedy, jestli mi dá něco na bolest. Na to mi řekl: "No já nevím co můžou dostat těhotné na bolest." Sebral se a odešel. Ještě že všichni doktoři nejsou stejní.
Žádné komentáře:
Okomentovat