Cesta byla hrozná, sedět na mojí prdýlce :-). Au, au. Bylo kolem poledne. Posílala jsem všem SMS zprávu, že se svatba ruší a že to není vtip. V Hradci jsme parkovali před hlavní bránou. Pamatuji si, že jsem měla co dělat, abych došla na hematologii :-). Hemeroidy, těhotná, to musel být pohled :-) Ještě že jsem na kolemjdoucí nemluvila. Snažila jsem se dorozumívat rukama a očima, abych co nejmíň mluvila. Ten největší bolák jsem měla na straně jazyku a drnkal mi tam o zuby. Pan doktor se mnou udělal hned příjem. Omlouval se, že byl ze začátku nepříjemný po telefonu, ale chtěl abych přijela co nejdřív. Pořád v té době najívka :-). Jelikož už jsem měla málo Bílých krvinek, tak by to se mnou mohlo jít i za ten den moc z kopce. Jsem moc ráda, že jsem tu svatbu zrušila a jela si hajnout do nemocnice.
Překvapení ale pro mě bylo, že jedu na sedmé patro, vždycky jsem totiž ležela na pátém. Sestřička si mě odvedla do takové uličky, kde bylo šest šatních skříněk, sprcha a židle. Sestřička dovezla nerezový stoleček a povídala, že si na něj mám dát jen osobní hygienu. Noční košili jsem nesměla mít svojí. Prostě nic, v čem by mohli být nějaký bacily. Osprchovala jsem se, rozloučila s Jirkou a odvedli mě do pokoje. První dojem byl hroznej. Stěna směrem k sestřičkám byla celá prosklená, to aby měli přehled. Z druhé strany bylo taky sklo za tím sklem hned chodbička. Návštěvy tam chodí totiž přes balkon do téhle chodbičky. Tam je telefon a přes ten si pacient se svojí návštěvou povídá. Víc mě vyděsila ta rampa s monitorem a ruznejma přístrojema nad postelí. Přesně jak v televizi. Super výhoda byla lednička, i když tu jsem kvůli bolákům nevyužila, televize, sprcha a záchod.
Překvapení ale pro mě bylo, že jedu na sedmé patro, vždycky jsem totiž ležela na pátém. Sestřička si mě odvedla do takové uličky, kde bylo šest šatních skříněk, sprcha a židle. Sestřička dovezla nerezový stoleček a povídala, že si na něj mám dát jen osobní hygienu. Noční košili jsem nesměla mít svojí. Prostě nic, v čem by mohli být nějaký bacily. Osprchovala jsem se, rozloučila s Jirkou a odvedli mě do pokoje. První dojem byl hroznej. Stěna směrem k sestřičkám byla celá prosklená, to aby měli přehled. Z druhé strany bylo taky sklo za tím sklem hned chodbička. Návštěvy tam chodí totiž přes balkon do téhle chodbičky. Tam je telefon a přes ten si pacient se svojí návštěvou povídá. Víc mě vyděsila ta rampa s monitorem a ruznejma přístrojema nad postelí. Přesně jak v televizi. Super výhoda byla lednička, i když tu jsem kvůli bolákům nevyužila, televize, sprcha a záchod.
Po chvilce přišla sestřička mi napíchnout žílu. Poprvé ani podruhé se nepovedlo, proto zavolali sestřičku, která nejspíš napíchne pokaždé. A povedlo se jí to hned napoprvé. Nejhorší co pro mě bylo, tak výtěr z konečníku. Taky to sepisování těch dotazníků. Jak se cítíte? Jste optimista nebo pesimista? Jaké jsou vaše vztahy z rodinou? Ten začátek nebyl příjemný, ale po pár dnech antibiotik se mi ulevilo. Hlavně od bolesti.
Žádné komentáře:
Okomentovat