Neměla jsem mnoho bílých krvinek, a tak se muselo počkat až nějaké přibudou. To aby mě mohli pustit domů. Byl to pátek 21.9., kdy mě pustili domů. Ještě než přijel Jirka, sem šla na záchod. A už tehdy jsem si říkala, že mě zase nějak začíná bolet konečník. Nijak jsem to ale neřešila.
Jirka ten den, měl nějakou akci z práce, a tak jsme jeli do Jablonného nad Orlicí a odtamtud jsem jela domů sama. Už při cestě jsem cítila, že můj konečník je víc rozbouřený, než když jsem odjížděla z nemocnice. Doma jsem si lehla a snažila koukat na televizi. Ale bolest byla kousek po kousku větší. Jirka se vrátil asi tak kolem deváté, společensky unaven. Najedl se a šli jsme spát. Kolem půlnoci už jsem nemohla bolestí spát. Nevěděla jsem co dělat. Vzala jsem si ataralgin, vždycky mi totiž pomohl na jakékoliv bolesti. Půl hodiny uběhlo a nic! Zkusila jsem ibalgin, hned po spolknutí mi Jirka říkal, že by ho neměli lidé, kteří jsou nemocní s krví. okamžitě jsem volala do Hradce, že mám hrozné bolesti konečníku a že jsem si vzala ibalgin. Další prášky jsem brát ale neměla a měla jsem jet na chirurgii. Snažila jsem se to vydržet, ale nedalo se to. Donutila jsem Jirku asi o půl třetí ráno vstát. Vůbec se mu nechtělo. Věděl totiž, že by nadýchal kdyby nás chytli policajti.
Žádné komentáře:
Okomentovat