Zapoměla jsem ještě napsat, že jsem tam měla moc zajímavou spolubydlící. Pořád se jí něco nelíbilo a neustále si na něco stěžovala. Když jsem jí viděla poprvé, tak mi přišla jako těhotná. Ale mohlo jí být tak okolo šedesáti, takže jsem to vyloučila. Ale i jako těhotná chodila :-). Tvořil se jí výpotek v břiše, a tak jí ho museli injekční stříkačkou taky vyndat. Dělali jí to na pokoji a koukala jsem jako puk :-). Napíchli jí to břicho a takovou mega stříkačkou to museli vytahovat. Nakonec jí toho vytáhli tři litry. Nejdřív měli jen dva, ale ona je ukecala. No a druhý den jí tahali znovu další asi dva nebo tři litry. Jenže jak jí to přestali odebírat, tak v tom břiše měla pořád jakoby otvor, a tak jí to pořád malinko vytejkalo. Takže si opět stěžovala a nadávala na sestřičky, jaký to jsou nemehla, že má mokrou košilku a že jinou na převlíknutí nemá. No nenudila jsem se tam :-)
Tak nějak to zase uteklo, já dobrala antibiotika a mohla jsem jet domů. Jediné co mi řekli, že mám nějaký zánět v krvy, ale nevědí co to je. en mi řekli, že není normální, aby jim pacienti jen tak z ničeho nic padali na zem ve městě na chodníku. Nevím, jestli jsem to psala, pokud ano, tak se omlouvám, že se opakuji. Byli jsme v České Třebobé kouknout na kuchyně. No a já vyšla z obchodu, šla jsem po schodech a za Jirkou. Jenže jsem udělala asi blbej pohyb a z ničeho nic jsem byla prostě na zemi. Nedokázala jsem se ani opřít o ruce. Prostě ruce podél těla a jako prkno. Prostě jsem brzdila hlavou. Věděla jsem o sobě, ale neměla jsem sílu vstát. Netrvalo to ale dlouho a za jedno rameno mě chytnul Jirka a za druhé nějakej chlap, kterej šel nejspíš z hospody. Byla jsem jako hadr, když mě zvedali. A pán pak řekl: "Co to tu ty kluku jeden děláš?" Na hlavě jsem měla pár vlasů a obličej jako meloun z těch kortikojdů, takže se není čemu divit, že si mě spletl :-). V autě jsem pak brečela. Takovej pocit beznaděje. Těžko se to popisuje. No a jako památka mi zůstal pořádně odřenej šlic pod okem.
Žádné komentáře:
Okomentovat