Během deseti minut přišel zřízenec a že prej jedeme na vyšetření. Koukala jsem naněj a říkala, že dostanu něco na bolest. Jenže on mi doktor nic nenapsal. Nechal mě raději v tom, ať si myslím, že něco dostanu. Prostě podraz. V tu chvíli jsem brečela a jen tak tak jsem ze sebe dostala, že nikam prostě nejdu. Přivezl si na mě vozejk. Přišla sanitářka a posadili mě do vozejku. Řekla jsem jim: "Nikdo mi nešahejte na nohy." Jenže sanitářka mi chytla jednu nohu a i když se snažila opatrně, tak jsem myslela, že jí snad jednu vrazím. V tu chvíli jsem byla fakt vytočená. O něco jsem je žádala, ale i tak si to musela udělat podle svého.
Myslím, že jsme nejdřív vyrazili na rentgen. Ještě na chodbě jsme potkali paní doktorku Hrudkovou a ta mi říkala, že jsem v noci dostala ty nejsilnější opiáty. Pohladila mě po hlavě a řekla, že je to v ní. Vím, že psychyka dělá hodně a jelikož jsem si zažila půl roku před tím závislost na opiátech, tak vím, že je to pravda. Ale v tomhle případě jsem si to nemyslela.
Když mě dávali na stůl na RTG, tak jsem musela sakra zatnou zuby. Pak jsme jeli ještě na scintigrafii. Nevím jestli se to tak píše, ale říká určitě. Tam mě položili do takového tunelu a něco mi dali do žíly. Když se pak ten půloblouk kolem mě točil, tak viděli, jestli ve mě funguje všechno tak jak má. Myslím tím jestli ve mě proudí všechna krev správně. Ta látka, co mi dali ve mě byla vidět. Na tom nic ale nepoznali a tak jsme museli přijít ještě asi tak za tři hodiny a to vyčůraná, jinak by to přes ten močák nebylo vidět.
Žádné komentáře:
Okomentovat