Na další kontrolu jsem šla až za 14 dní. Na mém stavu se ale stále nic neměnilo. Po pár dnech propuštění mě zase boleli kyčle. Šetřila jsem se, ale věděla jsem, že musím vydržet. Pamatuji si, že Jirka měl s Frantou (to je ten, co mě navštěvoval v nemocnici nejčastěji) domluvené, že za ním pojede do Pardubic a naložil mu tam nějakou trubku na vlek. Takže celou dobu na mě potom čekal naparkovišti. Jenže k mému štěstí jsem šla na řadu jako poslední. Když jsem si v orddinaci sedal na židli, tak už jsem viděla, že se Docent Žák kouká na výsledky. No a k mému překvapení mi řekl: "Já si tě tady Verčo nechám." Zase něco s tou mojí krví. Povídal mi, že se mu to vůbec nelíbí a že si mě vezme k sobě na sedmé patro a že mě nepustí do té doby, dokud nezjistí co mi je. Je to fakt bezvadnej doktor. Takže jsem vylezla s ordinace a hned jsem volala Jirkovi, že si mě tam nechají a ať jedou domů. Pak zase ta klasika. Se setřičkou na EKG a s papírama nahoru. Nejdřív do sprchy. Pak jsem si musela dát na vozík jen nejdůležitější věci, které mi sestřičky postříkali dezinfekcí. No mohla jsem si jít lehnout. Nevadilo mi, že tam jsem. Člověk si tam vždycky odpočinul. No a tady jsem měla svoje sociálky a televizi :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat