Během pár dní si na tohle patro šla lehnout i moje kamarádka Martina. Sanitářka nám řekla, že si můžeme volat z pokoje na pokoj nemocničním telefonem.. Na návštěvu jsme bohužel k sobě nemohli. Volali jsme si vždycky po vizitě. Co jsme se dozvěděli a tak :-). Drbali jsme i o všem možném. Ale bylo to docela fajn, vědět, že tam nejsem sama.
Zase mě čekalo to všechno vyšetření znova. Co bylo ale navíc, tak to magnetická rezonance. Vůbec jsem nevěděla co to je. Ale těšila jsme se na to. Protože mi sestřičky řekli, že tam se zjistí všechno. A to znamenalo, že už nebudu mít bolesti. Nastupovala jsem v úterý. Ve čtvrtek mi tahali zase vodu z kyčlí. Moc se mi na to ale nechtělo. Zabrali mi totiž antibiotika a kyčle už mě neboleli. Ale asi potřebovali vzorek.
Tenhle týden už byl zlom, kdy se mi zase o hodně zlepšila cukrovka. Pamatuji si, že sloužil Docent Dulíček a sestra přišla s inzulínem. "Nechci to." řekla jsem sestřičce. Vysvětlila jsem jí, že už mají staré záznamy a že tak moc už si nepíchám. Měla bych totiž hypoglykemii. Ale Dulíček na tom trval. Sestře jsem řekla ať to odnese a že jí klidně podepíšu papír, že jsem to odmítla. To jsem ale poslušnej pacient, co? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat