Píši vody, ale správně se říká výpotku. Tento zákrok se dělá ambulantně. Museli jsme jet přes celý areál. Sanitář mě naložil na pokoji na vozík a hezky mě zabalil do deky :-), to aby mi nebyla zima. Vyzvedl si na sesterně papíry a mohli jsme vyrazit. Bylo už odpoledne a nikdo tam nebyl. Museli kvůli nám zavolat doktoa dolů. Měla jsem hrozný strach. Bylo to dlouhé čekání, než příjde. Když přišel, tak si mě vzali na ambulanci a položili na lehátko. Sanitář se zeptal, jestli nevadí, že tam bude. Nikdy totiž neviděl, jak se tahá voda z kyčlí. Nevadilo mě to. Mě už vidělo tolika chlapů od začátku mého těhotenství, že už jsem to absolutně neřešila. A to jsem dříve byla sakra stydlivá :-)
Pan doktor i sestřička byli moc hodní a uklidňovali mě. Vydezinfikovali mě třísla a sestřička nachystala jehlu. Pokud na to někdo půjdete, tak se raději na tu jehlu nedívejte :-). Má asi tak 10cm, je to fakt děsivý. Pan doktor si nahmatal to správné místo kam má tu obrovskou jehlu zapíchnout. A šlo se na věc. Nesměla jsem s sebou trhnout. Ale, všechno bylo v poho. Měla jsem úplně zbyttečně veliký strach. Bylo to akorát nepříjemné. A to až ke konci, když už tam musel lovit tou jehlou, jestli tam něco není. Měl mi odebrat jen výpotek z jedné nohy. Ale zeptal se mě: "Tak vytáhneme to i s té druhé?" a dodal: "Hodně lidí si to chválí, že se jim pak uleví od bolesti." Chvíli jsem váhala a pak jsem odpověděla: "Tak jdeme na to!" Jakmile mi vytáhl tu dlouhou jehlu s druhé kyčle, tak se mi opravdu ulevilo. Už jsem konečně natáhla nohu rovně. Na rozbor poslal oba výpotky. Říkal mi ale, že zánět tam určitě není, že tekutina je čirá. Moc jsem jim poděkovala a mohli jsme frčet zase na hematologii. Do postýlky jsem se vrátila až asi v pět hodin. Takže od rána až do té doby, jsem měla o zábavu postaráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat