Zaparkovali jsme v Žamberku před panelákem. Vystoupili a pomalu šli ke vchodu. Ze schodů dolů se mi jít nechtělo a tak jsme vyrazili směrem nahoru. Když jsme byli v přízemí, tak Jirka chtěl přivolat výtah. Nechtěla jsem ale. Babička bydlí v prvním patře, tak jsem si řekla, že tam přeci dojdu. Jakmile jsme byli v mezi patře, tak jsem si všimla, že babičky sousedka stojí ve dveřích a povídá si s nějakým pánem(po chvilce jsem se dozvěděla, že to je její syn). Okamžitě nás zaregistrovali a přestali si povídat. Paní povídala: "Měli jste jet výtahem, vždyť od toho tu je." Jen jsme slušně pozdravili a šli ke dveřím. Ještě jsem si všimla stihnout, že sousedka se svým synem zahučeli k ní domů. Měli toho asi hodně na rozebírání, po tom co mě viděli.
Jirka mi rozvázal tkaničky a mohli jsme jít domů. První cesta byla do koupelny, abych si umyla ruce, pak jsem vyrazila do obýváku. Tomášek ležel na zádech na gauči a vedle něj byla babička. Jirka si hned vzal Tomáška a muckal se s ním. Nosil ho po obýváku a bylo na něm vidět, jak je z něj hrdej tatík. Sedla sem si na gauč a hned se opřela. Ta cesta mě unavila. Tím jak jsem se snažila držet hlavu v autě, tak mě pak bolel celý krk. Musela jsem si tu hlavu prostě opřít.
Bylo divný sedět vedle Toma. Neměla jsem k němu žádný cit. Jen jsem věděla, že je to moje dítě. "Já už jsem matka.", říkala jsem si. Znělo to divně. Najednou jsme byli tři a ne dva. Babička říkala Jirkovi co Tomášek všechno dělal, kolik toho snědl, kolikrát kakal, ... Říkala jsem si, že jsou prostě divný. Než divný, spíš poprděný. Za tyhle myšlenky jsem se ale cítila hrozně. Pořád jsem si říkala, že jsem špatná matka. A zároveň jsem se uklidňovala, že všechno přeci časem přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat