Nemohla jsem ani dospat, bála jsem nervózní. nasnídala jsem se, osprchovala, vyčistila zuby a pomalu jsem se mohla balit. Věděla jsem, že Jirka přijede odpoledne. Musel počkat na to, až babička přijde z práce, aby pohlídala Tomáška. Přišlo mi to jako nekonečné čekání. Koukala jsem na televizi a přitom jsem jí ani pořádně nevnímala. Neustále jsem přemýšlela, jaký to doma asi bude.
Babička přišla domů asi kolem dvanácté. Jirka se najedl a jel k nám domů. Nakázala jsem mu totiž, aby se stavil u nás doma a vzal mi ty nejširší kalhoty co doma mám. Teprve pak vyrazil za mnou do Hradce.
Ležela jsem na posteli, odpojená od všech přístrojů. Bylo to divný, jít na záchod a nemít sebou svého věrného kamaráda. Tím myslím stojan :-). Hodně práce mi taky dalo zavázání šátku na hlavu. Měl totiž obdélníkový tvar a to bylo za trest. Ale asi po deseti minutách se zdařilo.
Najednou někdo ťuká na sklo. Jirka, se smíchem na tváři. Sestřičky mi donesli oblečení, které Jirka dovezl. Než jsem se oblékla, tak Jirka odnesl věci do auta. Byly to dvě plné igelitky a k tomu batůžek. No taky jsem tam nějakou dobu byla, každopádně to bylo poznat.
Od pana doktora jsem dostala propouštěcí zprávu a recepty na léky. Myslím, že jich bylo osm nebo devět. Rozloučila jsem se a šla pomalu do šatny, kde jsem si vzala boty a pomalu šla na chodbu. Tam už byl Jirka. Chytla jsem se ho za ruku a šli jsme k výtahu. Když jsme v přízemí vyšli z výtahu, tak mě ofouknul krásný čerstvý vzduch. Užívala jsem si to a to pořádně. Pomalu jsme došli k autu a jeli jsme do lékárny. Pro léky šel Jirka, já byla ráda, že sedím. Hrozně sem se smála, když jsem ho viděla jít zpátky. Taštičku měl úplně narvanou lékama. Tak a vyrazili jsme domů. Teda domů ke tchyni, kde jsme dočasně bydleli.
Žádné komentáře:
Okomentovat