Pamatuji si, že jeden den tam bylo hrozné haló. Od sestřiček jsem věděla, že tam nějaká paní chtěla podepsat reverz. Ale kdyby jela domů, tak by to nepřežila. Nakonec prý přijel někdo z rodiny a ukecal jí, aby tam zůstala. Asi po měsíci jsem zjistila, že je to Péťa, ta co píše taky blog http://www.kostnidren-petra.blogspot.com/ , to kdyby jste chtěli mrknout. Píše tam o tom totiž taky.
Tak nějak to začalo hodně utíkat. Bílé krvinky rostly jako o závod. A najednou přišel docent Žák a řekl mi, že mě pustí domů. Prý jak se nám to bude hodit. Bylo úterý 15.1.2008 když mi to řekl. Domů jsem jela ale až 17. ve čtvrtek. První věc co mi řekl po tom, že půjdu domů bylo: "Co se týká pohlavního styku, tak jedině s kondomem. To kvůli infekci." Když odešel, tak jsem se tomu hrozně smála. Sex bylo to poslední co mě zajímalo.
Nejdřív jsem z toho měla hroznou radost, že pojedu domů, ale pak jsem začala mít strach. Strach z toho, jaký to doma bude. Můj momentální domov byl totiž v nemocnici a moje rodina lékaři, sestřičky, sanitářka a uklizečka.
Od té doby, co se vědělo, že už mě pustí, se se mnou chodili loučit doktoři i sestřičky a přáli mi hlavně hodně zdravíčka. Každý z nich si myslel, že se domů těším a hrozně se divili, že ne.
Tety přítel, který tam za mnou pravidelně chodil, mi den před propuštěním donesl krásný hrníček a na něm je napsáno: "Hrníček splněných přání."
Žádné komentáře:
Okomentovat