Svatba se blížila a já pořád nevěděla koho si vezmeme za svědky. Nejdříve jsem myslela, že poprosím sestřičky. Říkala jsem si, že doktoři mají práce dost, tak je nebudu otravovat tady s tím. Takhle jsem to tam řekla jednou staniční sestřičce a ta mě vyvedla z omylu.
Myslím, že to byl víkend, když měla službu paní doktorka Štěpánková. Zeptala jsem se jí, jestli by nám šla za svědka. "Hrozně ráda přijdu." odpověděla. Moc mě to překvapilo, že jí to udělalo takovou radost. Ještě tedy jednoho svědka a nad ním jsem ani chvilku nepřemýšlela. Docent Žák! To je ten, kterému patří moje veliké dík. Jak za mě, tak i za Tomáška. Jakmile měl tedy příště vizitu, tak jsem se ho taky zeptala. Reakce byla podobná jako u paní doktorky Štěpánkové. Hned se ptal kdy a kde to bude. Svatbu jsme měli v pátek a on měl ze čtvrtka na pátek službu. Ale i tak řekl, že přijde, že si na tu svatbu počká. Byla jsem moc ráda, že mi svědčili zrovna oni. Těšila jsem se na tu svatbu a to moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat