Pak ten čas nějak utíkal. Konečně už jsem si mohla na nákup a trochu se mi vracela chuť k jídlu. Občas jsem jezdili k nám domů na domeček aby jsme to tam dali do kupy a mohli už bydlet sami. Vždycky když jsem tam jela, tak jsem pak večer přijela jako spráskanej pes. Ale byl to bezva pocit, že už konečně něco dělám.
Už jsme si naplánovali, že se tam i přestěhujeme. I když tam byl děsný nepořádek. Jirka tam totiž pořád řezal něco flexou a pak štukoval a maloval. Jenže jsme jeli 11.3. 2008 na kontrolu na hematologii. Na řadu jsem šla jako poslední. A k mému překvapení mi docent Žák řekl, že si mě tam nechá. Krev nedopadla asi dobře, chtěl mít prostě jistotu. Nic jsem sebou neměla zabaleného, takže Jirka musel druhý den přijet a přivézt mi věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat