Asi tři dny po propuštění mě zase začala pobolívat kyčel. Snažila jsem se pak šetřit. Věděla jsem, že jakmile to přepísknu, tak večer nebudu spát. Kolikrát jsem musela v noci odejít z ložnice, pustit si televizi v obýváku a pořádně se vybrečet. Myslím z té bolesti. Věděla jsem, že mi žádný prášky na to nepomohou, tak jsem žádné ani nebrala. Bylo to zoufalství. A pořád jsem si říkala proč? Kdy už bude konec?
25.3.2008 jsem šla nakontrolu do HK. Docentu Žákovi se nelíbyla moc moje krev a tak mi nasadil antibiotika. To aby si mě pokryl, kdyby náhodou se něco dělo. Jeli jseme domů. Jenže kyčle mě pomalu boleli víc a víc.
31.3 2008 jsem si domů pozvala kamarádku s její holčičkou. Má totiž a půl roku starší holčinu než je Tom. Jenže jsem si je ani pořádně neužila. Bolestí jsem se nemohla ani pořádně soustředit na to co Katka říká. Naštěstí to chápala, sama totiž měla a má problémy s kyčlema. Bylo to pondělí a já věděla, že druhý den pojedeme na kontrolu do HK. Jenže už to bylo k nevydržení, a tak jsem volala do HK. Jenže paní doktorka mi říkala, abych to skusila vydržet, že druhý den jdu na kontrolu. Bylo mi do breku. Nedošla jsem si sama ani na záchod. Jirkovi jsem nařídila mi donést násadu od koštěte :-) To abych se měla o co opírat.
Žádné komentáře:
Okomentovat