středa 19. března 2008

Martina

Z Martiny taky potom vylezlo, že jí sice transplantace čeká, ale že pro ní nemají dárce. Postupně jsem se dozvěděla, že svojí diagnozu ví teprve dva až tři měsíce. Až po dlouhé době jsem se taky dozvěděla, že jí docent Žák řekl, že kdyby do týdne nepřišla, tak že by umřela. A rodičům řekl, že přišla tak pozdě, že jí nedává téměř žádnou šanci. Doufám Marti, že nevadí, že jsem to sem takhle napsala, ale musím zdůraznit, jak jsi to neměla a nemáš lehké a jak je důležité v životě bojovat a že se to vyplácí. Byli jsme spolu na pokoji jen dva dny, ale připadalo mi, že se známe roky. Chtěla jsem aby Martina taky psala svůj blog, ale nějak se mi jí nedaří přesvědčit. Petra už ho píše, já taky  a ty Marti nic. Každý ten příběh je o něčem jiném a defakto o tom stejném. Prostě jsme každý originál :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat