Ten první týden jsem tam měla tu starší paní, jak už jsem Vám o ní psala. Byla po chemoterapii a čekalo se až jí nastoupají krevní hodnoty. Každý den tam za ní jezdil manžel. Bylo hezké koukat na to, jak se o ní stará. Jenže i když byli hrozné vedra, tak paní moc nepila. O jídle ani nemluvím. Když už jí ale nebylo dobře, tak jsem zašla za sestřičkou a všechno jí řekla. Neměli ani tušení, že tak málo pije. Sice jsme si museli psát kolik toho vypijeme, ale tam si člověk může napsat cokoliv. Přiznávám, že jsem to taky dělala :-). Je ale pravda, že když jí propouštěli, tak mi za to poděkovala.
Postel ani nestihla vychladnout a už jsem měla novou spolubydlící, těhotnou. Byla jsem z toho v šoku. Sestřička mi totiž říkala, že tam mají těhotné tak 3x do roka. V té době jí bylo 39 let a čekala první miminko. Měla jsem jí tam jen na dva dny. Připravovali jí na porod. Měla nějakou dědičnou nemoc při které měla neustále jen okolo 30 trombocytů. Hned první den jí nasadili kortikoidy. A třetí den si jí odvezli na porodnici a šla na císaře. Narodila se jí zdravá holčička Beatrice.
Potom už jsem žádné spolubydlící neměla. Chtěli abych měla samostatný pokoj. Takže jsem byla na samotce. Fajn bylo, že jsem tam měla televizi a mohla jsem si jí pustit kdy jsem chtěla. Jo a ledničku jsem tam měla, pro těhotnou důležitá věc :-) a vůbec když jsem brala kortikoidy. Lednička na pokoji mi ani nestačila, a tak jsem si nosila jídlo i do společné. Nikomu to ani nevadilo, protože byla téměř prázdná. Nikdo tam moc nejedl kvůli chemoterapiím, jen já jsem byla "nenažraná"
Žádné komentáře:
Okomentovat