První den v Hradci

Zabydlela jsem se na pokoji celkem rychle. Na pokoji jsem ležela s paní, které bylo 72 let. Přišla mi celkem nemluvná. Když jsem se jí ptala proč tu leží, tak mi odpověděla, že má rakovinu krve. V té době jsem si vůbec neuvědomila, že je to vlastně leukémie a že většina pacientů co tam ležela, zrovna podstupovali chemoterapie. Na tomto patře je 29 lůžek, ale po chodbě nikdo nechodil. Přišlo mi to divný, ale nějak sem to neřešila. Když jsme byli v jídelně na jídle, tak tam pár chodících přišlo. Pamatuji si, že tam byl takovej mladej kluk, kterej byl hrozně vyhublej. Nemohla jsem od něj odtrhnout pohled. Pořád jsem si říkala, co mu tak asi je. A bylo mi ho hrozně líto. To pondělí mě akorát vyslýchali ohledně nemocí. Neměla jsem jim co říct, protože jsem byla celý život zdravá. Každý se divil, že se cítím dobře. V té době jsem měla totiž asi tak 20 trombocytů a 80 hemoglobinu. Nebyla jsem unavená, krev mi nikde netekla. Celé rodině jsem napsala, že jsem v Hradci na hematologii. Všichni hned volali a chtěli přijet na návštěvu. Divný mi to celý bylo :-) . Druhý den mi kolem poledne vzali vzorek kostní dřeně z hrudníku. Děsně jsem se bála. Ale můžu říct, že na tom je nejhorší asi to umrtvení. Pak už to bylo v poho. Po obědě přijela na návštěvu teta s přítelem Frantou a bratrancem Petrem. Celou dobu mi přišli přešlí mrazem. Donesli mi spoustu ovoce a mlsáního. A teta mi donesla kytku v květináči. Smála jsem se a povídala jí: "Kytka v květináči? Tak dlouho tu snad nebudu." Když bylo asi kolem třetí, tak jsem jim říkala jestli se mnou nepůjdou nahoru, že už by měli mít nějaké výsledky. Doktorka mi říkala, že kostní dřeň je v pořádku. Chyběl mi tam pouze vitamín B12. Neustále jsem jim vysvětlovala, že od té doby co jsem těhotná, baštím řízky ve velkém. Jestli jsem to dobře pochopila, tak mi nejspíš žaludek tenhle vitamín nezpracovává.