Když jsem měla jet poprvé na svojí první kontrolu, tak jsem nemohla pomalu ani spát. Byla jsem děsně nervózní. Na kontroly jsme jezdili s Tomáškem. Převařenou vodu jsme brali v termosce a museli jsme s sebou vzít i dvě lahve a Bebu. Bylo to docela náročný. No pro mě ani ne, ale pro Jirku. V únoru v autě přebalovat dítě a dělat mu mlíčko a krmit ho. Ještě že už tohle je za námi.
I když se vždycky snažíme přijet na hematologii co nejdřív, tak jsme tam nejspíš jako jedni z posledních :-). Když Tomča je hroznej ochrupka :-).
5.2.2008 jsem byla normálně na kontrole a bylo všechno v pořádku. Dva dny na to jsem měla svátek dostala jsem bonboniéru. Tu jsem pak už stejně nemohla dojíst, pak se dozvíte proč.
V pátek 8.2.2007 mě tak nějak začalo ráno hrozně svědit tělo. Nejdřív ruce a nohy a pak to začalo být nesnesitelné. Volala jsem do HK na hematologii jestli by mi nemohli říct, co mi dávali za prášky na svědění, že by mi to tu předepsal obvodní lékař. Myslím, že jsem mluvila s panem doktorem Smolejem. Počítal, jak dlouho jsem po transplantaci a řekl mi, abych přijela. A to hned! Takže jsme se zase zabalili a vyrazili. Pan doktor si mě vzal hnedka. Kouknul se na tu mojí vyrážku a řekl mi, že si mě tu nechá. Byla jsem hrozně překvapená, že tam zůstanu. Neměla jsem zabalené vůbec žádné věci.
Jirkovi jsem volala, že může jet domů. Zašla jsem si na EKG a sestřička mě odvedla na páté patro. Ani mi to nevadilo tam být. Jediné moje přání bylo, abych nebyla sama na pokoji. To se mi splnilo. Na pokoji sme byli tři.
Žádné komentáře:
Okomentovat