V rámci možností jsem si léto užila. Tomášek se začal stavět na nohy a cupitat doma :-) . Jen jsem ho nemohla tak moc hlídat, nějak to nešlo s tou mojí hybností :-( .
V září jsem byla opět na RTG s kyčlemi, a tam už bylo vidět, jak je kyčelní hlavice zdeformovaná. Takže se muselo počkat jenom na to, až budu zaléčená na TBC a hurá pro nový státní kyčle :-).
V říjnu Tomík slavil první narozeniny. Moooc jsme si to užili. Najednou si člověk uvědomí, jak rychle to letí. Samozřejmě jsem si vzpomněla, jak mi bylo před porodem a po porudu :-).
Bolesti kyčlí už se stupňovali. Přišlo mi to nekonečně dlouhé, to čekaní na operaci. Od listopadu už jsem nechodila ani ven, nejezdila na nákupy, prostě nic se mi nechtělo a ani to nešlo. Na začátku prosince se pomalu stupňovali deprese. Ráno jsem vstala a už jsem brečela. Celé dny jsem mohla jenom sedět na gauči s nohama na stole. Po pár dnech jsem se rozhodla jít k obvodnímu, aby mi napsal antidepresiva. "Bylo by divné, aby jste to zvládla bez antidepresiv, po tom všem co máte za sebou." Tak nějak zněli slova mého obvodního :-). Dostala jsem jedny u kterých je nástup až po třech týdnech. Do té doby jsem brala ještě druhé, které zabírali okamžitě. A to bylo taky znát. Hodně času jsem prospala. Vánoce jsem neřešila. Žádný vánoční úklid, lítání po obchodě. Na Štědrý den jsem ve čtyři hodiny odpoledne dala na stůl vánoční ubrus a udělala řízky s klobásou. Opravdu žádný stres, po těch práškách :-D. A hlavně mi opravdu bylo líp a rychleji to utíkalo ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat